Buff Epic Trail

Je začátek června a já přemýšlím, čím tu letošní sezonu ještě vyšperkuji. Projíždím kalendář Skyrunning World Series s úmyslem najít něco zajímavého a poměřit síly v této, již několik let, prestižní sérii. Myšlenka je na světě, pojedu do Španělska na Buff epic Trail, kde jsem běžel dva roky zpět a byl to bezesporu jeden z nejhezčích závodů v horách! Žhavím telefon a volám Zdendu Kříže, který má v Buffu dobré kontakty. Podařilo se mi domluvit volné startovné, jedinou podmínkou je, že poběžím s Buffíkem na hlavě, paráda, beru všemi deseti! Letenky do Barcelony vychází z Katowic cenově dobře a Wizzair letí navíc přímo na letišně El Prat, úbytko v Barrueře i doprava z letiště jsou zařízené, co víc si přát. V pátek večer tam, v pondělí večer zpátky, víkend v Pyrenejích může začít!

Po mírně zpožděném letu nás čekají ještě asi tři hodiny autem do Barruery, na úbytku jsme kolem druhé hodiny ranní… Apartmán je skromný, ale pro tuhle závodní příležitost naprosto super. Navíc má okenice, takže je tu permanentní tma a to znamená, že i v deset ráno máš půlnoc. Ideální příležitost dospat probděnou noc.

Předzávodní den, to je už je taková rutina, cesta na prezentaci, vyzvednutí čísla, nějaká fotka, jídlo, mírné rozhýbání a odpočinek. Hory kolem vypadají krásně i hodně dostupně, ale den před horských maratonem to není ten nejlepší nápad.

Pár věci se tu oproti minulosti změnilo. Pořadatelé se snažili udělat multisportovní víkend, který zahrnoval běhy, závody na horských kolech, canyoning, lezení, aktivity pro děti… Určitě se to povedlo a Barruera žila o hodně více, než před dvěma lety. Další změnou byla trasa závodu, tentokrát byl start i cíl přímo v Barrueře. Oproti předchozímu, hodinovému cestování autobusem se to jevilo jako skvělý krok.

Díky kolizi s Golden Trail Series (současně se běžel Marathon du Mont Blanc), tedy spíše bohužel a je to velká škoda, se zde nechystala žádná věhlasná konkurence, a tak byla šance na nějaký dobrý výsledek. Před závodem jsem pomýšlel na umístění v první desítce, což se zdálo být vcelku reálné.

Start je v neděli v osm, budíček mám na půl sedmou, rychlá snídaně (mimochodem kaše od Lifefood.cz jsou jako dělané pro tyhle příležitosti) a ještě na chvíli zalehnout. Na start je to asi deset minut autem, dávám klasický rozklus, protažení, rychlou abecedu a nějakou rovinku. Už ráno je dost teplo, což mě trochu vyvádí z pohody, protože vedro nesnáším a to ještě nesvítí pořádně slunce…Pohled na běžce, kteří hodlají běžet jen s malou, 250 ml lahvičkou ve mě vzbuzuje obdiv. Občerstovačky jsou sice co zhruba pět kilometrů, ale v tom vedru to prostě nechápu. Kontrola povinné výbavy před vstupem do koridoru ve stylu ,,máš bundu? tak běž,, proběhla hladce a přesně v osm startujeme.

Tempem kolem čtyř minut na kilák ubíhají první kilometry rychle, až pod první stoupání, kde si už každý začíná běžet svoje. Snažím se nepřepálit, ale zase se úplně neflákat a držím se kolem desátého – patnáctého místa. První kopec je nezáživný, chvíli po šotolině, místy se křižuje místní asfaltka v jednom místě všichni bloudí. Na vrcholu travnatého kopce, tedy spíš kopečku není nic, jen fáborky, které směřují trasu místy nebežeckým terénem prudce dolů. Po asi deseti kilometrech to konečně začíná být zajímavé a trať pomalu a pozvolně stoupá k nejvyšším bodům závodu. Pořád se dá docela slušně běžet a objevují se i nějaké výhledy, taky předbíhám pár soupeřů, kteří přepálili.

Čekám, že druhý kopec bude zajímavější než ten první, okolní terény vypadají dobře. Druhý kopec je však jako přes kopírák jako ten první, jen je o dost vyšší, s ještě více prudkým seběhem. Občas musím jít i pěšky, abych si nenabil. Občerstvovačky a kilometry na startovním čísle moc neodpovídají skutečnosti, a tak se najednou ocitám ve stoupání na poslední, nejvyšší bod závodu. Tady je to konečně to, co jsem čekal a co ve mě zanechalo silné zážitky ze závodu dva roky zpět. Už to nejsou jen kravské louky, ale ten pravý skyrunningový terén s kameny, prudkými kopci a sněhovými poli. Ve dvou a půl tisících metrech už jde výška cítit a ve vrcholových partiích přede mnou vidím početný vláček soupeřů. Kdyby se tak šlo naplno rozběhnout, jsou za pár minut moji. Jenže všichni se tady už motají a rozestupy tu mají úplně jiné hodnoty než někde dole. Po tomto kopci už následuje dlouhý seběh až do cíle a každý ví, že tady se dá hodně ztratit, a taky hodně získat. Na vrcholu mám support, měním láhve s pitím a bleskově mířím dolů.

Není to prudké, ale hodně skalnaté, místy jsou natažená i lana. Tohle v Beskydech opravdu nenatrénuji, a tak jsem si vědom, že hodně ztrácím. Po chvíli mě sprintem přes skály předbíhá Zaid Malek. Je až neuvěřitelné, s jakou lehkostí a přehledem se tady pohybuje. Naštěstí byl jediný, kdo mě tady zaříznul. Na další občerstvovačce mám také support, díky kterému tu moc neztrácím. Doplňuji pití, jsem jedenáctý s nevelkou ztrátou na desátého. Informaci, že ti přede mnou nevypadají moc dobře beru s nadhledem, jelikož sám se úplně svěže necítím.

Každopádně se tu dá už slušně běžet a kilometry pípají každou chvíli. V dalším prudkém seběhu se dostávám na desáté místo, soupeř vypadá hodně bídně a do cíle už jsou to asi jen čtyři kilometry. Dělám zásadní chybu a probíhám občerstovačku. Cílová rovinka je totiž nekonečně dlouhá a hlavně je asi padesát stupňů. Cítím, že mi dochází a tempo rychle opadá, občas už musím přejít i do chůze. Kilometr před cílem mám soupeře v zádech, asi nepodcenil poslední občerstvovačku a posbíral poslední síly, které já už nemám. Nakonec mi dal asi půl minuty a já se musel spokojit s jedenáctým místem v čase 4:49.31 hod., což na první pohled nevypadá úplně špatně, ale přeci jen ztráta pozice kousek před cílem vždycky zamrzí.

Byla to opět skvělá skyrunningová zkušenost a zajímavé porovnání s konkurencí ve velkých horách. Nová trať se oproti té původní nedá moc srovnávat, byly náročná, ale určitě ne tak pěkná a mnoho míst zde bylo jen proto, aby se nahnaly výškové metry. Díky Zdendovi za zprostředkování závodu, díky Márovi, Kulišovi, Pavlovi a Bei za pomoc na občerstvovačkách, dopravu a pondělní koupačku v moři.

Maga SkyMarathon

Na svůj letošní první zahraniční Skymarathon jsem se vydal do Itálie. A proč zrovna na skoro neznámý Maga SkyMarathon? Když jsem běžel v okolí Bergama dva roky zpět Gran Trail Orobie, zahlídl jsem na prezentaci letáček právě s tímto závodem a nějak se mi tato akce vryla do paměti. Po skvělé a vstřícné komunikaci s organizátory jsem dostal volné startovné, hezké ubytování a jako bonus i odvoz z letiště do centra závodu. Serina, malé městečko kousek od Bergama (cca 4O minut autem z letiště) závodem celý víkend doslova žilo. Po sobotním odpoledním příjezdu jsem stihl akorát něco nakoupit, povečeřet a jít spát, start byl připraven na neděli sedm ráno. Samotný start byl jinde než cíl, takže mě ráno čekala ještě necelá půlhodinka autobusem.

Mírně pod mrakem, teplota kolem patnácti stupňů to byly podmínky přímo pro mě. Závod jsem rozběhl trochu rozvážněji, přeci jen se běželo přes čtyři více než dvoutisícové vrcholy v hodně technickém terénu a časy s předešlých let se pohybovaly okolo pěti hodin!

První polovina závodu byla opravdu extrémní, na lezeckých pasážích zajištěnými lany a v náročných prudkých sebězích mezi skalami jsem hodně ztratil, ale pošetřil jsem dost sil na druhou, běhavější část, která mi sedla.

Později dopoledně už bylo na mě docela teplo, ale občerstvovačky doslova na každém kroku, byly opravdový luxus.  Pořadím jsem se postupně mírně posunoval až na páté místo, které mi nakonec patřilo i v cíli v čase 5:15 hod.

Ze závodu mám tedy skvělý pocit a po slušné letní přípravě, a svalových problémech můžu zase naplno běhat. Podobné menší závody mají skvělou atmosféru a do budoucna se určitě zase na nějakém ukážu.

Koho tento náročný SkyMarathon zaujal, tak více info najde na webu www.magaskymarathon.it

Jan Zemaník: Recenze nových Salomon XA Enduro

Jednou z letošních velkých novinek z dílny francouzské firmy Salomon je trailový model bot Salomon XA Enduro. Boty jsou sice z rodiny XA, kde patří například známé XA PRO 3D, ale za mě bych je na první pohled přirovnal spíše k modelu S-LAB Wings Softground nebo Sense Pro, kterým je svými vlastnostmi i konstrukcí hodně podobný. Endura jsou opatřeny ochranným návlekem, který chrání botu proti vniknutí nečistot při běhu mimo stezky. A právě pro pohyb v těžkém terénu a mimo stezky je tento model předurčen. Boty nemají žádnou voděodolnou membránou, tudíž jsou skvěle prodyšné.

007

Endura disponují všemi typickými technologiemi značky Salomon, na které jsme už zvyklí. Skvělý a osvědčený systém rychlošněrování Quicklace, kapsa na tkaničku v jazyku boty, technologie Sensifit a Endofit (dokonalé obepnutí nohy) navíc doplnil nezaměnitelný ochranný návlek. A právě to je to, co Endura nějakým způsobem odlišuje od ostatních trailových bot. Návlek je strečový, prodyšný, velice pohodlný a nikde netlačí a to i když má člověk nízkou kotníkovou ponožku. Malým a podstatným detailem jsou zepředu i zezadu návleku našité poutka, díky kterým boty snadněji obujete.

012

Vzorek není tak agresivní jako třeba u Speedcrossu, výstupky na podrážce jsou nižší, pevnější a dále od sebe, boty jsou proto docela dobře obratné i na tvrdším povrchu. Málokdy vyběhneme do terénu přímo ze dveří domova a chtě nechtě musíme absolvovat nějaký ten úsek třeba po asfaltu. Já odběhal pár testovacích kilometrů i na trailech kolem řeky Ostravice a Endura zvládly i svižnější čtyřminutové tempo. Nejlépe se však boty uplatnily v těžším terénu mezi kameny a kořeny, kde vynikly nejlíp všechny jejich přednosti, zejména speciální přilnavá podešev Premium Wet Traction Contagrip.

026

Endura najdou nejlepší uplatnění jako tréninková objemová bota do terénu. Při své váze 300g (8,5 UK) bych se  je však rozhodně nebál obout i na nějaký delší závod, za mě třeba na Beskydskou sedmičku, kde by určitě nebyly špatnou volbou. V bahnitém a měkkém terénu nebudou mít až tak dokonalý záběr jako třeba již zmiňované Speedcrossy, ale v lese na kamenech, kořenech a podobných terénech určitě nezklamou. Pro letošní sezónu se staly Endura mými tréninkovými boty do terénu číslo jedna!

http://salomon-run.cz/xa-enduro-blue-flame

17949781_1319103334851679_242447088_o

Lifefood v Salomon-run

Tyčinky Lifebar a Lifebar plus

Lifebar raw & bio energetické tyčinky jsou skvělým zdrojem zdravé energie pro každou příležitost. Tyčinky jsou ručně vyráběny z těch nejlepších tepelně nezpracovaných bio surovin při teplotě do 42 °C, díky čemuž si uchovávají maximum přirozených výživných látek.

Tyčinky Lifebar poskytují celou škálu důležitých látek, vitamínů a minerálů, které potřebujete pro dobrodružství každodenního života. Ať už je to na závodech, v horách nebo i v kanceláři.

V nabídce Lifefood je nyní 14 druhů tyčinek a na své si přijde opravdu každý. Níže uvádím seznam mých oblíbených příchutí, které jsem zkoušel jak v tréninku, tak i na delších závodech. Mé favority jsem vybal nejen proto, že mi hodně chutnají, ale jsou měkké a dají se i při vysoké zátěži pohodlně jíst.

1. Lifebar karobová s lískovými oříšky BIO RAW

Zcela nezaměnitelná! Neodolatelná tyčinka s karobem, který je oblíbenou bezkofeinovou alternativou čokolády se specifickou chutí. Tyčinka s čokoládovo-ovocným šmrncem s nádechem karamelu je oblíbená všemi milovníky originálních chutí.

2. LIfebar jablečná BIO RAW

Tato tyčinka obsahuje vysoký podíl jablečné vlákniny a je proto mimořádně dobře stravitelná. Ke slazení jsou použity výhradně datle, jejichž chuť báječně doplňuje skořice. Díky naklíčenému slunečnicovému semínku je doslova nadupaná enzymy.

3 Lifebar Plus brazilská s guaranou BIO RAW

Lifebar Plus brazilská s guaranou je tyčinka nadupaná energií. Obsahuje 80 mg kofeinu a speciální dávku mandlí a para ořechů, čímž se stává ideální alternativou k běžným chemickým energetickým nápojům.

4. Lifebar kokosová BIO RAW

Skvělá a lahodná chuť kokosu, tuhle tyčinku si zamiluje opravdu každý!

5. Lifebar Plus borůvková s quinoou BIO RAW

Čistá tyčinka z pohanky, quinoy, slunečnicového semínka a pořádné porce borůvek. Tak plná enzymů a živin!

Lifefood proteinové směsi

Jedním z nejdůležitějších aspektů správného sportovce je doplňování bílkovin a sacharidů po každé intenzivnější zátěži. Proteiny (bílkoviny) jsou základním stavebním kamenem všech organismů a v lidském těle tvoří základní část svalových tkání. Ať už se jedná o závod nebo těžký trénink, je potřeba doplnit bílkoviny pro regeneraci a správné fungování svalů. Jednoduše řečeno, pokud chceme, aby naše tělo podávalo dobré výkony a dobře fungovalo, musíme mu za to na oplátku něco dát. Pomůže nám to neztrácet svalovou hmotu a udržet v těle správnou rovnováhu.

Přibližně hodinu po výkonu je dobré dostat do sebe rychleji vstřebatelné živiny. Já mám vyzkoušeno, že je to ideální po 15-20 minutách, kdy se tělo trochu zklidní a je schopno něco přijmout. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit přírodní proteinové směsi od českého výrobce Lifefood. Všechny produkty jsou v BIO kvalitě a 100% RAW. Proteinové směsi mají nejlepší poměr aminokyselin dosažitelný v rámci rostlinných zdrojů a spolu s výjimečnými nutričními vlastnostmi pečlivě vybraných superfoods jsou Lifefood Raw proteinové směsi ideální variantou pro sportovce. Výhodou Raw proteinu je to, že do sebe necpeme nic umělého a díky šetrnému zpracování surovin do 42°C si produkty uchovávají všechny potřebné živiny a vitaminy.

Nejlepší a nejchutnější formou jak protein po zátěži použít je výroba nějakého ovocného smoothie. Já mám nejraději jednoduché banánové smoothie s Raw kakaovým proteinem se spirulinou, , kdy jeden až dva banány rozmixuji ve zhruba 300ml vody, přidám odměrku proteinu a dle chuti přisladím, třeba sirupem z agáve nebo jakonu. Samozřejmě můžeme prášek rozmíchat jen tak ve sklenici vody a přidat do něj třeba další Superfoods jako např. Maca nebo Lucuma,. nebo ho dosladit opět nějakým (nejlépe přírodním) sladidlem.

Ať už jste aktivním sportovcem nebo rekreačním, kvalitní proteinové směsi jsou vhodné jako doplněk stravy pro každého. Určitě doporučuji všem, kteří chtějí dopřát svému tělu vyvážené nutriční hodnoty pro lepší obranyschopnost organismu a kvalitnější regeneraci.

www.lifefood.cz

Jan Zemaník

Jan Zemaník – úspěšná sezóna 2016

Poslední dva roky pro mě znamenaly ústup z dlouhých extrémních závodů. Chtěl jsem se stát více běžcem, více závodit a hlavně také zrychlit! Na začátku letošního roku jsem navázal spolupráci s Honzou Havlíčkem (skvělý běžec, vrchař) a po dlouhých letech dostala má příprava opět řád a obohatila se o věci, které jsem dříve do tréninku skoro vůbec nebo spíš vůbec nezařazoval.

Skvělým testem před sezónou byla v polovině března rychle zaběhnutá, náročná Kobeřická dvacítka za 1:08 hod (3:28 min/km). Trénink a příprava byla cílena zejména na Peruna, svěťák na Madeiře a na vrchol sezóny Buff Epic Trail. Doufal jsem, že aspoň dva závody z výše jmenovaných vyjdou na jedničku a ony se nakonec povedly všechny. Na Perunovi skvělý výkon pod čtyři hodiny a první místo, na Madeiře šesté místo a Top 10 a na španělském Buffu ve velké konkurenci Top 20.

usm1

(foto www.prozis.com)

Nemůžu říct, že jsem začal trénovat více, týdenní kilometráž se pohybovala průměrně okolo 80 km, plus důležité kilometry na kole a nějaká turistika. Tréninky se více zefektivnily, přibylo úseků, tempových běhů a intervalů do kopce. Celkově se můj běh trochu zrychlil a dokázal jsem běhat vepředu i na kratších závodech. Na podzim se mi povedl také osobák na silniční desítce (32:59 min.), který snad doufám, v příští sezóně ještě vylepším a to blíže ke dvaatřiceti minutám.

Za úspěchy stojí samozřejmě trénink, tři týdny soustředění (Tatry,Alpy), podpora od sponzorů, ale také regenerace (někdy i třikrát týdně). Důležitým faktem bylo také to, že se mi povedly naplánovat všechny závody tak, aby na sebe nějak smysluplně navazovaly a nestalo se, že by mi v polovině nebo ke konci sezóny nějakým způsobem došlo nebo se mi nedařilo. Příští rok by měl být opět v duchu horských maratonů, až na pár překvapení, ale o tom zase jindy.

h10jan

(foto Lukáš Podolák)

Příklad tréninkového týdne (březen):

PO – volný běh 15 km (4:10 min./km)

ÚT – R 3 km, 6x1000m kopce (cca 3:50 min./km), V 3 km

ST – klus 12 km (5 min./km)

ČT – Volný běh 13 km (4:15 min./km)

PÁ – Ostravice-Smrk-Ostravice (turistika)

SO – dlouhý běh 24 km ( 4 min./km)

NE – Ostravice-Smrk-Lysá-Ostravice (turistika se zátěží) + večer sauna

sm

(foto Lukáš Podolák)

Kompletní výsledky 2016

5.3. Ludgeřovická 15 – 1.místo
13.3. Kobeřická 20 – 3.místo
2. 4. Běh Hrádkem – 3.místo
9.4. Běh okolo Olešné – 2.místo
16.4. Ještěd Skyrace – DNF
30.4. Trail Ostrava – 2.místo
7.5. Perun SkyMarathon – 1.místo
29.5.. Trail Praha – 2.místo
4.6. Madeira Ultra Skymarathon – 6.místo
26.6. Livigno SkyMarathon – 28.místo
23.7. Buff Epic Trail – 19.místo
20.8. Salomon Slezský maraton – 1.místo
18.9. Ještěd Skyrace – 2.místo
8.10. Onřejnický Skyrunning půlmaraton – 2.místo
23.10. Trail Český les – 1.místo
5.11. Hornická desítka – 8.místo
13.11. Velká kunratická – 15.místo
19.11. MČR v krosu – 24.místo

Jan Zemaník: 6. místo na Madeira Ultra SkyMarathon

Portugalská Madeira mě lákala už dlouho, ostrov ,,věčného jara,, s úžasnou přírodou byl pro mě velkým lákadlem. Když se navíc objevil místní závod v termínovce SWS, měl jsem o programu na první červnový týden docela jasno.

Díky pondělním přímým letům z Prahy jsme byli na ostrově za zhruba čtyři hodiny, původně jsem chtěl na letence co nejvíce ušetřit, ale zpětně jsem moc rád, že jsme nakonec zvolili sice dražší, ale mnohem rychlejší a pohodlnější variantu. Funchal, Riberio Frio, Curral das Freiras, Machico, Câmara de Lobos – klasické výlety po Madeiře + večerní volné klusání – tak vypadaly první pohodové dny před závodem.

Santana, malé městečko na severovýchodě ostrova, kam jsme dorazili ve čtvrtek odpoledne nás přivítalo hezkým počasím, pohodlným apartmánem a paní domácí, která vůbec nevěděla, že se tu o víkendu bude konat nějaký závod a o nějaké světové sérii ve Skyrunningu už vůbec ne.

13346910_1022711147811471_7254835694288534810_n-710x500   13321740_1022144617868124_6833915939672184294_n-710x500

Pátek ve znamení velké pohody, odpočinku a příprav na závod. Docela jsem si to užíval a jelikož jsem byl v módu dovolená – vůbec mě netížilo, že mě druhý den čeká těžký závod, určitě mnohem těžší než Perun, a taky že možná dostanu od konkurence pořádně na prdel – prostě pohoda!

Noc z pátku na sobotu však byla jedna z nejhorších, které jsem kdy před závodem zažil. Nemohl jsem usnout, pořád jsem se budil, díval se kolik je hodin a přemýšlel o tom, jestli opravdu brát na závod hole. Ve dvě hodiny ráno ležím s pocitem, že jsem ještě nespal a vůbec, prostě blbý pocit, který tradičně nemívám. Naštěstí ráno ve čtyři padesát čilý, připravený a s tím dobrým pocitem, že to půjde!

Lehká a rychlá snídaně (čaj, kaše a bio Lifefood datle) a hurá na start. Několikaminutový rozklus od ubytování mi dodal trochu sebevědomí, cítil jsem se hodně dobře,

Start o šesté ranní byl docela v pohodě, až na dva uprchlíky se mi podařilo chytnout dobré tempo a první kopec jsem vycupital za Philippem Reitrem. Podmínky byly tak akorát, ani moc teplo ani moc zima, prostě ideální, sice mě trochu tížilo, jestli mě neskolí vedro, které přijde dopoledne, ale snažil jsem se soustředit na terén pod nohama, který hlavně v první části závodu docela klouzal.

Ráno pod Pico Ruivo (1861 m.m.m) bylo fantastické a hodně kochací a i přes poměrně vyšší tempo jsem si ho náramně užíval. První seběh mi však ukázal, že už to tak kochací nebude a každá malá nepozornost nebo špatný krok bude potrestán pádem, který bude bolet. A právě v sebězích jsem ztrácel asi nejvíce z celého závodu, občas jsem se dost bál, občas mi vůbec nevycházely kroky na místních schodech, třikrát jsem se sbíral ze země po pádu, kde jsem musel vypadat jak hadrový panáček, který si přijel vyzkoušet Skyrunning!

usm2016-768x1024 13392199_515883415284644_471423217998603645_o-710x500

Někde ve stoupání na desátém kilometru mě předbíhá pozdější vítěz Clemente Mora, fantastický běh v náročném terénu, taková lehkost, to bych chtěl také jednou umět! Kousek pod nejvyšším vrcholem beru poprvé hole, jsem nakonec rád, že je mám, klouže to, nejde to, ale oproti ostatním přede mnou a za mnou se s nimi pohybuji mnohem rychleji. Pod vrcholem a na vrcholu se fandí a hlavně fotí, s dobrým pocitem, že budu mít pro tento report akční fotku se pouštím do dlouhého a náročného klesání až k moři. V podstatě přes dvacet, docela náročných kilometrů (hlavně na soustředění), kde mě kupodivu dobíhá a předbíhá jen jeden jediný běžec, ale hlavně, běželo se mi skvěle a nic mi nechybělo.

Na třicátém kilometru si začínám uvědomovat, že je teplo, docela velké teplo a představa, že mám před sebou ještě skoro jednou tolik mi moc motivace nepřidává. Občerstvovačka na 35 km, po náročném a dlouhém seběhu mám pořádnou žízeň, doplňuji pití a sleduji, že mám novou společnost. Do předposledního kopce jdeme ve třech (6.,7.,8. místo). Borci mají očividně dost (asi přepálený začátek? Nebo něco nesedlo), a tak se v závěru kopce dostávám na průběžné šesté místo. Po krátkém seběhu nás čekal skoro kilometrový brod řekou – náročné, nebezpečné, ale hodně osvěžující, pořadí se střídá jako na houpačce, ale v následném stoupání se zbavuji svých soupeřů a deru se na šesté místo, které nakonec udržím až do cíle.

Na předposlední občerstvovačce se zdržuji tak půl minuty, holky koukají, jak rychle jde doplnit pití a nezdržovat se. Posledních zhruba patnáct kilometrů už je nekonečných, opět jsem rád za hole a jen díky nim udržuji pořád dobré tempo a i do kopce se snažím běžet. Cpu do sebe poslední kousek jablečné Lifebarky a zapíjím vodou, rovinatý úsek kolem levády běžím s lehkostí a v hlavě už pomalu odpočítávám poslední kilometry do cíle.

madeira-090-710x500

V závěru je trasa stejná i pro kratší závod, který startoval dopoledne, tohle moc rád nemám. Jednak je to pak pro fanoušky v cíli trochu nepřehledné a já jako závodník ztrácím pojem o tom, kdo běží jakou trasu, ale protože běžím závod na Madeiře, tak jsem to překousl a posledních pět kilometrů kličkuji do cíle s běžci této kratší trasy.

Cíl je v mírném kopci, čeká mě tam má přítelkyně, jsem šestý, dělám krátký rozhovor a těším se, až si sednu, pořádně se napiji a něco málo sním, prostě pocity, které zná asi každý běžec.

Tak asi takhle nějak to celé na Madeiře proběhlo. Šesté místo v kvalitní konkurenci je pro mě super úspěch a jsem moc rád, že trénink a cesta kterou jsem se vydal je ta správná. Nicméně je třeba si uvědomit to, že ta úplně TOP konkurence, která běhá třeba na Transvulcanii tu nebyla a proto je potřeba zůstat nohama na zemi. Tímto děkuji všem, kteří závod sledovali a na dálku fandili!

Nesmím však zapomenout ani na skvělé výkony dalších našich běžců!

MUŽI:

1. CRISTOFER CLEMENTE MORA 6:00:28
2. DIMITRIOS THEODORAKAKOS 6:09:06
3. LUÍS FERNANDES 6:11:34
4. ANDRÉ JONSSON 6:14:10
5. NUNO SILVA 6:17:43
6. JAN ZEMANIK 6:25:10
7. TIAGO SILVA 6:27:52
8. REMIGIO QUISPE 6:28:46
9. ROGER VIÑAS 6:34:36
10. PHILIPP REITER 6:57:39
13. JAN BARTAS 7:10:04

ŽENY:

1. GEMMA ARENAS 6:58:51
2. HILLARY ALLEN 7:13:12
3. ANNA FROST 7:17:00
4. ANNA STRAKOVA 7:20:42
5. ANNA COMET 7:29:17
6. KRISTINA PATTISON 7:32:53
7. MARTINA VALMASSOI 7:54:39
8. ZUZANA URBANCOVA 8:02:21
9. YUKARI FUKUDA 8:03:28
10. ESTER ALVES 8:22:20
11. HANA KRAJNÍKOVÁ 8:41:29

Jan Zemaník: Hyundai Perun SkyMarathon 2016

Po roční odmlce jsem opět nechyběl! Loni se mi povedla skvělá příprava na slavnou Zegamu a i proto jsem se rozhodl na poslední chvíli na Perunovi nestartovat, letos byl však Perun jedním z mých cílů a snažil jsem se na něj co nejlépe připravit. Na začátku sezóny jsem se cítil běžecky velice dobře a na krátkých závodech mi to docela běhalo, nepovedený závod na Ještědu, mi však trochu kazil náladu. První letošní větší horská výzva mi vůbec nesedla, běželo se mi špatně a vše korunovalo DNF za špatné seběhnutí. Poslední dny před startem jsem si na beskydského Peruna moc nevěřil a tajně doufal, že poběžím aspoň pod 4:10 hod. Na mé předstartovní náladě moc nepřidávala ani předpověď počasí, kdo mě zná, tak ví, že mám rád chladno, déšť a mlhavo (mlha je skvělý pomocník, jelikož aspoň trochu zakryje ty prudké kopce, které se mi pak absolvují mnohem lépe)

Sobota však sedla, dobře jsem vyspal a ráno věděl, že by to mohlo jít. Po příjezdu do Oldřichovic a lehkém rozcvičení jsem už věděl, že to půjde a na start jsem nastupoval naprosto klidný.

Pokud chce člověk na tomto závodě uspět, musí mu vyjít tři věci:

1. část do Řeky se musí dobře rozvrhnout, ani nepřepálit, ale ani se moc nešetřit..

2. část se musí co nejvíce běžet, tady se krize nesmí připustit, na běhavých úsecích totiž čas ubíhá úplně jinak..

3. pomoc na občerstvovačkách, strašně moc ušetřeného času, když se vám to povede dost rychle, dokáže to soupeře psychicky trochu zlomit

První část byla svižná a do Řeky jsem doslova dovlál za Tomem Lichým a už tady jsme měli slušný náskok (cca 4 min na Pavla Brýdla). Doběh pod sjezdovku, rychlé občerstvení a měl jsem před sebou jednu z nejtěžších pasáží v celém závodě. Podařila se mi však docela dobře, udělal jsem si mírný náskok na Toma, ale hlavně, šlo se mi skvěle. V následném seběhu jsem se možná až moc šetřil a náskok Tom smazal, ale po rychlém druhém občerstvení už jsem šel opět do čela a tak to v podstatě zůstalo až do cíle.

perun

(foto Lukáš Podolák)

První část byla svižná a do Řeky jsem doslova dovlál za Tomem Lichým a už tady jsme měli slušný náskok (cca 4 min na Pavla Brýdla). Doběh pod sjezdovku, rychlé občerstvení a měl jsem před sebou jednu z nejtěžších pasáží v celém závodě. Podařila se mi však docela dobře, udělal jsem si mírný náskok na Toma, ale hlavně, šlo se mi skvěle. V následném seběhu jsem se možná až moc šetřil a náskok Tom smazal, ale po rychlém druhém občerstvení už jsem šel opět do čela a tak to v podstatě zůstalo až do cíle.

peruna

(foto extremnizavody.cz)

Druhá část, byla suchá a díky tomu hodně rychlá. Věděl jsem, že kluci za mnou jsou skvělí běžci, ale já za poslední dva roky udělal taky posun a věděl jsem, že do toho můžu pořádně šlapat! Dvě podstatné věci, až do cíle jsem nevěděl vůbec nic o svém náskoku a za druhé, ani jednou jsem se nepodíval na hodinky ( jak dlouho běžím a kolik km mám za sebou)! Běželo se mi opravdu parádně a místa kolem mě mi začaly naznačovat, že už se bude blížit poslední stoupání do cíle. Tady už to byla docela krizovka s pitím, jelikož už jsem nic neměl a nikdy bych nevěřil, že budu pár kilometrů před cílem pít vodu z kaluží ( v tu chvíli to byl nepopsatelný pocit úlevy a hydratace). Poslední Grande finále po čtyřech (upřímně tenhle úsek mi přijde až moc), první fanoušci, první zmínky o mém náskoku, první dívání na hodinky ( s myšlenkou ty vole!!!), poslední metry do cíle, finiš!!! Samozřejmě velká radost a hlavně odměna, za celou zimní přípravu, které jsem obětoval opravdu hodně. A čas 3:53.14 hod, toho si opravdu vážím a doufám, že je výzvou pro ostatní!!!

perun5

(foto Lukáš Podolák)

Děkuji opravdu všem, kteří mi fandili a věřili, také Janu Weberovi ze Salomon-run.cz za velkou pomoc na občerstvovačkách a v neposlední Janu Havlíčkovi, za trénink a rady !!!

 

 

Jan Zemaník: Sezóna 2015

Nedělní (8.11.) start na Velké Kunratické (26.místo/13:03 min) byl pro mě zároveň definitivně posledním závodem letošní sezóny. Oproti loňsku jsem startoval na méně závodech, pozitivem je, že se krom jediného (Ice Trail Tarentaise) všechny docela povedly.

Z těch nejvíce povedených výsledků byla asi Zegama Aizkorri (21. místo), Orobie Ultra Trail (2.místo), Salomon Slezský maraton (1.místo) a několik předních umístění na domácím Salomon Trail Running Cupu, které daly
v konečném součtu celkové druhé místo v tomto celoročním seriálu závodů v terénu.

Nepovedlo se rozhodně francouzské ITT a do budoucna určitě na podobném závodě startovat nebudu. Velká škoda, že jsem onemocněl těsně před Limone, tam se myslím, dal udělat dobrý výsledek, jelikož mi to docela běhalo, ale takový je sport.

Kompletní výsledky 2015:

28. 3. Běh okolo Olešné – 2.místo
11. 4. Běh Hrádkem – 4.místo
18. 4. Night Run Ostrava – 2.místo
17. 5. Zegama-Aizkorri (Španělsko) – 21.místo
31. 5. Běh mezi náměstími – 2.místo
13. 6. Dolní Morava (STRC) – 4.místo
27. 6. Adrenalin Cup – 6.místo (běh)
12. 7. Ice Trail Tarentaise (Francie) – DNF
18. 7. City-Trail Ostrava (STRC) – 5.místo
01. 8. Gran Trail Orobie (Itálie) – 2.místo
22. 8. Salomon Slezský maraton – 1.místo
30. 8. Beh na Skalnaté pleso (Slovensko) – 5.místo
12. 9. Blanenská desítka – 5.místo
20. 9. Ještěd (STRC) – 1.místo
10. 10. Ondřejnická 15 (STRC) – 2.místo
01. 11. Běh přes motolské jamky (STRC) – 17.místo
08. 11. Velká kunratická – 26.místo

Také díky podpoře Salomon-Run můžu naplno bojovat o nejlepší umístění na horských závodech nejen u nás v České republice, ale také v zahraničí, děkuji!

Závody a akce na rok 2016 zatím plánuji, startovat bych měl převážně na domácích závodech, pokud se podaří tak také na Mistrovství světa ve Skyrunningu. V plánu mám také nějaké menší závody v zahraničí a nanejvýš jeden závod Světové série ve Skyrunningu (konkrétněji až se zveřejní kalendář a termíny).

strcmorava

Jan Zemaník: Gran Trail Orobie

Vzkaz od pořadatelů který mi v lednu přišel byl docela stručný: ahoj Jane, přijeď v létě do Bergama na první ročník našeho závodu, dáme ti zdarma startovné, ubytování a přispějeme ti na cestu. Nedalo se odmítnout a závod jsem si hned zařadil do termínovky, takové pozvánky totiž nechodí každý den! Do Bergama navíc létají nízkonákladové společnosti přímo z Prahy, takže jsem si naplánoval, krátký a rychlý výlet do Itálie, který se nakonec ukázal jako velice úspěšný!

gto3

Tropické teploty panující snad v celé Evropě mi moc klidu před startem nepřidávaly a hned po čtvrtečním příletu do Bergama bylo jasné, že pokud se počasí nezmění, bude to peklo!  V pátek to s počasím nebylo o moc lepší a příjemně bylo jen v klimatizovaném hotelovém pokoji. Až večer na prezentaci a předzávodním mítinku bylo příjemněji, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo ochladit, nebo snad pršet.

gto4

(foto www.piorota.it)

Sobotní počasí bylo však nakonec přesně takové, jaké jsem si celou dobu přál. Od rána hustě pršelo, díky odvozu z hotelu až na start autem jsem se také pořádně vyspal a v klidu připravil. V Caroně, malé vesničce v horách, kde jsme startovali se jelo z Bergama asi hodinu. Pršelo tady snad ještě více a teplota se pohybovala kolem 10-15 °C, prostě podmínky, které mi sedí a ve kterých umím dobře zaběhnout. O dvacet minut opožděný start mi vůbec nevadil, celou dobu jsem byl nezvykle v klidu, žádné stresy prostě nic, jen jediný cíl, být v Bergamu za cca 8 hodin. Přesně takový čas jsem si den před startem plánoval a nakonec to v reálu skoro tak i bylo. První polovina byla náročnější, kopce sice běhavé, ale občas bylo lepší jít, seběhy technické a bylo třeba dávat bacha na každý krok, pády nechyběly! Zhruba po hodině závodu jsem běžel na čele ve trojici s výborným norským běžcem Sondrem a španělem Jordim, občas jsme se na čele prostřídali, běželo se mi skvěle a věděl jsem, že pokud nepříjde žádná krize, zaběhnu dobře.

gto

(foto: www.photogio.it)

První čtyři hodiny byly spíš takové otrkávací, nikdo nevěděl co od trasy čekat a také se nikdo nechtěl zranit, jelikož terén byl místy dost nebezpečný. Pak ovšem přišla chvíle, kdy odpadl Sondre a já se ocitl na čele s Jordim úplně sám. Pravda, chvílemi mi problesklo hlavou jestli jsem to nepřepálil, ale druhá polovina byla o moc běhavější a na to jsem si celkem věřil. I když mi španěl asi po hodině utekl z dohledu, pořád jsem udržoval vyrovnané tempo skoro až do cíle. Vždyť na poslední občerstvovačce 5 km před cílem jsem ztrácel na první místo cca minutu! Závěr byl však dost drsný, jelikož se vbíhalo do města, nechyběl asfalt což nebylo pro unavené nohy moc příjemné a v posledním běhavém kopci už jsem musel zvolnit a přejít do chůze, tím jsem si myslím ztratil možnost bojovat o první místo. I tak jsem, ale do cíle na historickém náměstí v Bergamu doběhl v dešti na druhém místě, v čase 8:17 hod, se ztrátou něco málo přes tři minuty na prvního španěla Jordiho Besse (vítěze CCC UTMB 2013,závodu ve kterém jsem měl velkou krizi a skončil jsem tam na hranici první stovky). Počasí bylo nakonec tak nevlídné, že organizátoři celý závod v sobotu večer ukončili a zbylé závodníky stáhli z trasy, což tak trochu chápu, jelikož byly některé úseky dost nebezpečné a odpovědnost pořadatelů je veliká.

gto5

V neděli vyhlášení a opět obrovské vedro a dusno, cesta domů, která uběhla letadlem velice rychle a samozřejmě velká radost z výsledku! Nebyl to sice žádný světový pohár, ani hvězdně obsazený závod s bohatými sponzory, ale i tak mě celkový koncept závodu ,,z hor do města,,  a organizace velice oslovila a určitě se tady jednou zase vrátím!

Jan Zemaník: SALOMON X-Scream 3D

Ač to tak na první pohled nevypadá, podstatná část mého tréninku se neodehrává v horách, nýbrž na silnici, zpevněných cestách, šotolinách a podobných terénech. Jakožto ambasador značky Salomon, jsem měl v předchozích letech velký problém najít model, který by svými vlastnosti splňoval mé požadavky pro tyto povrchy. Když jsem měl poprvé X-Scream 3D v ruce, tak nějak jsem tušil, že se stane mojí novou tréninkovou botou číslo jedna.

Všechny dokonalé vlastnosti značky Salomon, jako je systém rychlošněrování Quicklace, kapsa na tkaničku v jazyku boty, technologie Sensifit a Endofit (dokonalé obepnutí nohy) navíc doplnil ,,silniční,, vzorek, skvělé tlumení a vynikající stabilita.

x-scream-3d

Celkový koncept CityTrailu – běhu ve městě je určen právě pro běh jak na tvrdších površích (silnice, parky), tak i v lehčím terénu (šotoliny, lesní cestičky), kde se bota chová velmi stabilně a pohodlně.

Boty Salomon X-Scream 3D využívám ve svém tréninku hlavně

  •  k delším objemovým běhům (20-30km) v mírném terénu
  •  tempovým běhům (max. 20 km) zejména na silnici
  •  fártlekům (max. 10km) na silnici a v mírném terénu
  •  k rychlejším běhům a úsekům (tempo 3:30-3-40 min/km)

Boty mě překvapily hlavně při rychlejších bězích, kdy se potřebuji spolehnout hlavně na stabilitu a dobrý záběr, což nebyl vůbec žádný problém. Určitě to bude i tím, že je zde kladen větší důraz na váhu, která činí 300g (Uk 8,5). Rozhodně bych se nebál vzít si boty na nějaký kratší nebo středně dlouhý závod na silnici nebo v mírném terénu, myslím si, že určitě nezklamou!

olesna-rozklus

Suma sumárum- V terénu žádné zázraky nečekejte, ale na silnici a zpevněném povrchu budete nadšeni! Skvělá volba i pro rychlejší tréninky nebo závody. Boty jsou navíc nabízeny v atraktivních barevných variantách, takže zaujmete, i když půjdete jen klusat!

Jan Zemaník

http://podlysaci.cz/

http://salomon-run.cz/x-scream-3d-red-yellow